COVIvac

Všechny schválené vakcíny jsou vhodné pro osoby starší 18 let, vakcína společnosti Novavax i pro děti nad 12 let. Pro nižší věkové kategorie byla schválená vakcína společnosti Moderna a Pfizer/BioNTech (pro děti již od 6 měsíců věku). Česká vakcinologická společnost doporučuje očkování i těhotných a kojících žen. Abychom získali kolektivní imunitu, je třeba proočkovat 65 – 70 % populace. Zdroj: https://www.ema.europa.eu/en/medicines/human/EPAR/comirnaty https://www.ema.europa.eu/en/medicines/human/EPAR/spikevax

Posilovací dávky jsou dostupné pro všechny ostatní, kteří chtějí zvýšit svou ochranu proti covidu-19. Česká vakcinologická společnost doporučuje přeočkování nejzranitelnějším skupinám osob: senioři 65+ let; osoby umístěné ve zdravotnických zařízeních poskytovatele dlouhodobé lůžkové péče nebo v domovech pro seniory, anebo v domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem; osoby s chronickými onemocněními s predispozicí k těžkému průběhu nemoci covid-19; zdravotníci a pracovníci v zařízení sociálních služeb.

Očkování proti COVID-19 je NEPOVINNÉ a BEZPLATNÉ.

Samotné podání vakcíny nemůže vyvolat onemocnění COVID-19. Vakcína je vyrobena pouze z částí viru, které se nemohou množit a způsobit tak onemocnění. Pokud by se po očkování projevila například teplota nebo bolesti svalů, jedná se o projev nežádoucího účinku po podání vakcíny, který rychle vymizí.

Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela nový virus, neexistují v současné době dostatečné poznatky o tom, jak dlouho po očkování se imunita navozená vakcínou zachová, nebo zda bude potřeba pravidelného přeočkování. Údaje ze studií imunogenicity a účinnosti v dlouhodobém měřítku poslouží jako východisko pro budoucí strategie očkování. Sledování hladiny protilátek může napomoci poznání, jak dlouho imunita trvá.

Prodělané onemocnění COVID-19 nevytváří celoživotní a pravděpodobně ani dlouhodobou imunitu. Očkování po proběhlém onemocnění je vhodné s odstupem přibližně 3 měsíců po nemoci. Očkovací látka vytvoří daleko vyšší hladiny protilátek a buněčnou imunitu. Taková imunita je robustnější, a proto také dlouhodobější.

Viry obvykle mutují (mění se jejich genetický materiál); u různých virů toto probíhá různě rychle, přičemž mutace nemusejí nezbytně ovlivnit to, jak bude vakcína proti viru účinkovat. Některé vakcíny proti virovým onemocněním si zachovávají účinnost po mnoho let poté, kdy byly vyvinuty, a poskytují dlouhodobou ochranu. Tak je tomu např. u vakcíny proti spalničkám nebo příušnicím. Na druhou stranu u takových nemocí, jako je chřipka, se kmeny virů mění tak často a v takovém rozsahu, že složení vakcíny se musí upravovat každoročně, aby bylo účinné. Vědecká obec a regulační orgány budou sledovat, zda se koronavirus Sars-CoV-2 bude v průběhu času měnit, a pokud ano, zda vakcína může lidi ochránit před nákazou novými variantami.

Vakcíny lze vyvíjet pouze tehdy, známe-li původce infekce. Vzhledem k tomu, že SARS-CoV-2 je nový virus, který doposud znám nebyl, mohl vývoj vakcíny, jež by chránila před COVID-19, začít teprve poté, kdy se virus objevil a proběhla analýza jeho struktury (včetně jeho genetické informace). Vývoj vakcíny nicméně vychází ze zkušeností a technologií používaných u jiných vakcín.